Kategorie: Nezařazené

Podle toho, že obsahuje plivání ohně! Proč si to myslím? Čti dál.

 

Ne, že by se nedala udělat dobrá ohňová show obsahující chrlení ohně. Pár takových jsem viděl. Viděl jsem i pár lidí, kteří chrlení ohně opravdu dobře ovládají a umějí si s ohněm hrát a předvádět neuvěřitelné efekty.

Velmi často se ale k plivání ohně uchylují ti, kdo nic jiného neumí. Show bez choreografie a nápadu předváděná obtloustlými šermíři upatlanými od oleje je opravdu smutný pohled. Zkrátka podle plivání poznáš amatéra. 

Chrlení ohně se dá velmi rychle naučit. Je to na první pohled snadný, veliký efekt. Má však mnoho rizik – můžeš snadno popálit sebe nebo jiné, dostat zápal plic nebo i umřít. A to nemluvím o dlouhodobých zdravotních rizicích.

Takže – přestaň plivat a nauč se něco pořádného. Pokud nevíš jak a kde, ozvi se mi.

 

A mimochodem – není chrlení mnohem hezčí slovo než plivání?

Už jsi možná pochopil, proč si dávám tu práci a píšu tenhle blog. Možná se ale divíš, jak to zvládám a kde na to beru čas. V tomhle článku ti to vysvětlím.

 

Jak to ten Továrník stíhá

Každý má tolik práce s tréninkem, papírováním, webovkami, vystupováním, rodinou… Jenom ten Továrník si v klídku píše blog. Jak to, kuva, dělá?

Nu, nepřišlo to jen tak. Ještě tak před dvěma lety bych to určitě nezvládl. To, že teď mám čas psát blog a věnovat se jiným koncepčním věcem s dlouhou návratností, je dané tím, že se Chůdadlo stabilizovalo a my jsme si v něm rozdělili role.

Rozdělení rolí v Chůdadlu

Co mi umožňuje Malina

 

Malina je nejlepší

Na prvním místě je moje žena, partnerka, kolegyně a opora – Malina, která přes všechno, co jí život naložil, dokáže pečovat o mě a našeho Matýska a tím mi dopřává spoustu chvil, kdy si můžu v klidu a pohodě “klikat” a nebo pro tebe čmárat obrázky. Já vlastně sklízím ovoce její práce. Díky tomu, že Malina zvládá tolik věci, kolik jich zvládá, mám já čas psát blog a být slavný. :+)

Kromě toho, že drží pohromadě naši rodinu a domácnost, drží pohromadě taky celé Chůdadlo. Bez její skvělé povahy a tmelící síly by v něm s nerudným, hnidopišským a jízlivým Továrníkem nikdo nevydržel. Malina je ta, kterou mají všichni rádi a za kterou k nám jezdí.

Malina mi ulevila i od spousty práce, kterou jsem jako kašpárek na volné noze musel dělat sám: vymýšlení vystoupení, hledání hudby a její zpracování, tvorba choreografií, učení ostatních Chůdadel, všechny starosti o kostýmy – návrhy, zadávání, výroba, opravy, praní, uklízení, plánování logistiky. Logistika kostýmů nevypadá jako složitá věc, když ale během adventu jezdí třináct andělů po celé republice i Německu a každý musí mít někdy jindy s sebou něco a někoho jiného, není to žádná švanda.

Na akcích, kde hrajeme větší a složitější vystoupení, je Malina tou, která řídí a koordinuje Chůdadlo. Díky tomu jsou naše “děcka”, jak říkáme kolegům, uchráněna od prudícího a stresujícího Továrníka a já mám čas věnovat se koordinaci směrem ven – domlouvání s organizátory, zvukařem, osvětlovačem, moderátorem atd.

S Malinou obvykle společně tvoříme základní myšlenky a koncepce nových vystoupení. Z mojí strany obvykle chodí spíše poznámky typu: “Potřebujeme něco pro osm lidí, co se nebude muset hrát jen za tmy”. Mojí starostí totiž je, aby nová vystoupení zapadala do celkové koncepce, měli jsme na ně dostatek kvalifikovaných kolegů, a aby nám ještě zbyli kolegové do ostatních týmů. Malina naproti tomu přichází s věcmi viděnými z umělecké stránky – co bychom chtěli divákům ukázat, předat a sdělit. A je to Malina, kdo pak naše hrubé představy uvádí v realitu při tvorbě scénářů, scén a choreografií.

Malina je v mnoha věcech mnohem odvážnější než já. Kdyby mě byla nepřesvědčila, nikdy bych si netroufl začít prodávat naši vlajkovou loď – Půlnoční cirkus. Myslel jsem si totiž, že od nás něco tak velkého nikdy nikdo nekoupí.

Bez jejího vlivu by i Romeo a Julie byl mnohem víc komediantský a mnohem míň umělecký. Já jsem se bál, že to lidi na ulici nezkousnou. A oni to koušou. A moc se jim to líbí.

Díky, moje milá. Jsi skvělá.

 

Co mi umožňuje Lukin

 

Co dělá Lukin

Dalším podstatným posunem směrem k mojí volnosti bylo, že se Lukin před dvěma roky rozhodl jít na volnou nohu a plně se věnovat Chůdadlu. V té chvíli ode mě převzal další veliké penzum práce.

Stará se teď o opravy všech rekvizit, nakládání dodávky na akce, výrobu nových rekvizit a obřích masek. Kdyby loni v lednu nestrávil více než 100 hodin řezáním a lepením, kostým Kamene by nikdy nevznikl. Teď zrovna Lukáš experimentuje s obřími krosnovými loutkami. To je myšlenka, kterou už mám asi sedm let v hlavě a pět let na papíře. Po narození Matýska jsem na tom dokonce začal pracovat, ale pak jsem zase odběhl ke kojení. Já sám bych se přes všechnu ostatní práci asi nikdy nedostal k tomu, abych na loutkách mohl začít experimentovat a budovat. Lukáš ten čas má, protože se díky mně a Šárce nemusí starat o vůbec žádné papírování a shánění vystoupení.

A tak jsme si s Lukinem minulý týden sedli a já jsem mu vylíčil svoje myšlenky a představy. On mi sdělil svoje nápady a pak vyrazil nakoupit mnoho metrů odpadových trubek a jiného harampádí a začal bastlit první prototyp šestimetrové loutky, kterou bude vodit jediný člověk. Těšte se.

Kdybych neměl v týmu Lukina, musel bych se věnovat všem těmhle technickým věcem, což mě sice moc baví, ale žere to čas. Občas se mi ale po těch klidných hodinách v garáži, kdy jsem něco dělal rukama a nemusel jsem moc namáhat mozek, zasteskne.

 

Co mi umožňuje Šárka

Šárka

Poté, co jsem se zbavil umělecké a technické části práce, mi pořád ještě zbyla spousta papírování. A před ním mě zachránila Šárka. Začalo to nenápadně. Asi před třemi lety jsem sháněl někoho, kdo by mi vyhledával kontakty na potenciální klienty. Vyzkoušel jsem několik lidí, ale nikdy to moc dobře nefungovalo. Dokud Lukin nepřivedl Šárku. Ta je zodpovědná, cílevědomá a hlavně nadšená do nového cirkusu a naší práce. To je asi hlavním důvodem, proč nám to tak funguje. Šárka totiž nevidí jen tu mnohdy nudnou práci, kterou vykonává, ale vidí, proč ji dělá. Vidí, co pomáhá budovat.

To je velmi důležitá rada pro všechny: nevybírej si spolupracovníky podle toho, co umí. Žonglování je vždycky můžeš naučit. Hledej lidi, kteří svět vidí stejně jako ty, kteří jsou nadšení do tvé vize a chtějí ti ji pomoci uskutečnit a být její součástí.

Šárka postupně přebírala víc a víc práce a já jsem jí svěřoval stále důležitější a tvořivější úkoly a nechával ji pracovat stále více samostatně. V současné době má na hrbu tvorbu standardních nabídek, vytváření a proplácení faktur. Šárka taky udělala naše nové webové stránky a teď pracuje na jejich rakouské a německé variantě.

 

Moje asistentka potřebuje asistentku :+)

Práce přibývá a já bych potřeboval víc a víc Šárky. O její čas se totiž dělím s BudeCirkusem. Hodilo by se nám, kdybychom měli někoho, kdo by jí mohl ulevit od rutinnějších úkolů (vyhledávání kontaktů na potenciální klienty, rozesílání newsletterů, vyplňování tabulek…). Neměl bys do toho chuť? Ozvi se.

Šárka zatím, bohužel, neumí německy. Proto musím veškerou administrativu a marketing směrem do zahraničí dělat já. Moc by se nám hodil někdo, kdo německy umí dobře a o tu práci se se mnou podělil. Nechceš se stát součástí Chůdadla?

 

Omluva českému školství

Teď mi dochází, že všichni tři moji klíčoví spolupracovníci jsou vzděláním pedagogové a já jsem o tyhle skvělé lidi připravil české školství. Tímto se omlouvám tvým dětem.

 

Delegování mimo Chůdadlo

Od začátků svého podnikání samozřejmě outsourcuju spoustu práce úplně mimo Chůdadlo. Jde hlavně o odborné činnosti jako účetnictví, právní porady, servis dodávek, focení, natáčení videí atd.

Tobě taky doporučuju, aby ses zbavil veškeré práce, kterou nemusíš nutně dělat ty. Tím se ti uvolní ruce na práci, kterou můžeš dělat jenom ty. A to je ta důležitější (a lépe placená) práce. Takže v konečném efektu ušetříš peníze.

 

Co teda vlastně dělám já

Na mně je teď v Chůdadle hlavně určování celkového směru a koncepce. Dále také koordinace celého běhu a rozdělování, zadávání a kontrola úkolů. A rozhodování o tom, co za kolik a komu chceme prodávat.

Protože moji kolegové převzali spoustu práce, kterou bych jinak musel dělat já, mám teď i čas věnovat se psaní blogu, který nám v krátkodobém horizontu nic nepřináší. Do budoucna nám snad ale přinese spřízněné duše jak z řad kolegů, tak potenciálních budoucích nových Chůdadel. A snad i klienty, kteří díky mým článkům pochopí, jak v Chůdadle myslíme a pracujeme, jak vidíme svět a budou s námi chtít spolupracovat, protože oni ho vidí stejně.

 

Jak je to u tebe?

Jsi na všechno sám? Podařilo se ti něco delegovat? Pokud je vás ve skupině víc, jak máte v týmu rozdělené úkoly a zodpovědnost? Jak vám to funguje?

Napiš nám všem, budeme se těšit.

Nejčastější lež na stránkách fireshow skupin: “Jsme profesionální skupina.” Není to sice lež závažná, ale přece jen lež. Proč si to myslím? Přečti si článek.

Kdo je profesionál

Slovo profesionál označuje někoho, kdo se danou činností (žonglováním, chozením na chůdách, fireshow) živí – je to jeho profese. Na druhé straně slovo amatér ve svém původním významu označuje někoho, kdo danou činnost dělá z lásky (pamatujete na bůžka Amora – stejný slovní základ).

A nedá se to okecat. Pokud se vystoupeními neživíš, nejsi profesionál. Můžeš mít profesionální přístup, nebo profesionální kvalitu, ale nejsi profesionál. Můžeš taky být poloprofesionál, což je cesta, kterou volí hodně lidí.

 

Poloprofesionál – zlatá střední cesta

Poloprofesionál je někdo, kdo má normální práci (v současnosti třeba i na zkrácený úvazek) a k tomu ještě dělá vystoupení, nebo třeba student trávící víkendy ježděním po akcích (třeba po středověkých trzích). Typicky je to někdo, kdo danou činnost dělá dlouho a dobře (tedy s profesionálním přístupem), ale pořád to není profesionál.

 

Buď hrdý na to, že jsi amatér

Pokud jsi amatér, buď na to hrdý. Žongluješ přece z lásky. A užíváš si naprostou uměleckou svobodu. Můžeš vystupovat, jak chceš, kdy chceš, s kým chceš a s čím chceš. Jen neobelhávej svoje klienty a nepiš si na web, že jsi profesionál.

 

Profesionální sebeklam

Pak jsou ještě lidé, kteří jsou v hloubi duše přesvědčeni, že jsou profesionálními performery. A dokonce jsou schopni i přesvědčit sami sebe, že je vystoupení živí. A že tím číšníkováním/stěhováním/tvorbou webů/prací na úřadě si přivydělávají jen dočasně, protože například teď zrovna nejsou kšefty. Tihle lidé ale lžou sami sobě. Součástí toho být profesionálem je totiž kromě kvalitního skillu (např. točení s ohněm) a případně kvalitního vystoupení také nutnost umět si sehnat kšefty, klienty, a tudíž mít příjem a v lepším případě i zisk :-).

 

Jsem trochu fašista

Já vím, že jsem na tohle téma asi trochu ulítlej. Je to ale něco, co se mě bytostně dotýká. Já jsem profesionál. Už patnáct let se žonglováním živím. Tvrdě a dlouho jsem na tom pracoval. A proto mě dráždí, když si někdo tohle označení přivlastňuje, aniž by na něj měl nárok.

 

Jak je to s tebou?

Jsi profesionál? A jsi si jistý? Opravdu si nevyděláváš něčím jiným? Nebo jsi hrdý amatér? Co máš napsané na webu?

 

Jak to vidíš ty?

Souhlasíš se mnou? Nebo si myslíš, že plácám kraviny? Ať tak či tak, napiš nám to. Buď tady do komentářů, nebo na Facebook. Najdeš mě tam jako Vítka Procházku. Už teď se těším na plodnou debatu.

Co uděláš, když ti přijde poptávka na vystoupení? Co řekneš či napíšeš?

Jaké jsou nejběžnější chyby při tvorbě nabídek? Jak by měla vypadat správně napsaná nabídka vystoupení?

 

Vytvoření přehledné nabídky není nic složitého ani náročného. Přesto v tom mnoho kolegů z oboru stále plave. Rád bych tímto článkem pomohl jak jim, tak jejich klientům.

Když budeš psát jasné, stručné a vypovídající nabídky, bude se klientům s tebou líp pracovat a ty prodáš víc vystoupení. Jednání bude snazší pro obě strany a vyhneš se mnoha zmatkům a nedorozuměním.

 

Nabídka “per huba” funguje jen někdy

Ve středověké branži (mezi šermíři, tanečnicemi a středověkými muzikanty) bývá zvykem poptávky i nabídky řešit tzv. “per huba”, tedy po telefonu a velmi rychle. Funguje to obvykle celkem dobře, protože všichni zúčastnění se vzájemně znají a rozumí oboru.

V takové situaci je v pořádku, když Frantovi na poptávku odpovíš: “Jasně, přijedu a uděláme to stejně jako vždycky.” Franta s tebou totiž už mnohokrát spolupracoval, ví jaká děláš vystoupení, kolik jich hraješ za den a co k nim potřebuješ. Ví taky, jakou si účtuješ gáži.

 

Jak nabídku vnímá klient

Co ale uděláš, když tě poptá nový klient, který není z oboru? V takové situaci může být forma nabídky pro klientovo rozhodnutí důležitější, než kvalita show. Kvalitu show není schopen klient jako laik ze tvé prezentace pořádně posoudit. Díky formě nabídky ale pozná, jestli jedná s někým zkušeným a solidním.

Kdybych to měl říct na plnou hubu, tak nabídka klientovi odfiltruje dredaře, punkáče a smažky :+) Aby bylo jasno – nemám ani to nejmenší proti profíkům, kteří mají na hlavě dredy. Vadí mi lidi, kteří mají “dredatý” přístup k byznysu. A klientům taky.

Proč má smysl se nabídkami zabývat?

Představ si, že jsi sám v pozici klienta. Poptáváš řemeslníka na výrobu stolu. Jeden ti do telefonu řekne: “Jasně, to uděláme. Žádný starosti, šéfe. O detaily se nestarejte, to vyřešíme za běhu. Mně můžete věřit,” zatímco ten druhý se do telefonu vyptá, jaký stůl potřebuješ, jak si ho představuješ a kolik na něj máš peněz. Potom ti do mailu pošle tři možné varianty řešení včetně vizualizací všech tří variant, popisu jejich výhod a nevýhod, konečné ceny a dodací lhůty.

Kterého z těch dvou řemeslníků si vybereš? Asi toho druhého, že? Pokud teda náhodou ten první není tvůj kámoš. A úplně stejně se na to dívá klient, který u tebe poptává fireshow.

Takhle ne.

 

Jaké jsou nejběžnější chyby?

• Vůbec nabídku nesepsat a jen něco vylíčit do telefonu. V takovém případě je veliká pravděpodobnost nedorozumění.
• Vylíčit v nabídce všechny zahraniční úspěchy a napsat, že s námi nemohou šlápnout vedle apod. bez upřesnění obsahu nabídky.  To je prezentace skupiny, nikoli nabídka.
• Používání technických oborových pojmů jako double staff manipulation, site-swap či partner poi. Klient neví, co to je, nic mu to neříká.
• Neuvedení ceny – to je něco, co klienta zajímá nejvíc.
• Cena udaná složitým výpočtem namísto konečné ceny (cena za jednoho člověka je x, cesťák za kilometr je y, příplatek za bonusovou variantu je z%, sleva za více vystoupení je w%… Klient nechce počítat. Klient chce hned vidět, kolik ho daná věc bude stát.
• Nabídka bez potvrzení toho, že máš ty a všichni členové tvojí skupiny v daném termínu volno. Taková nabídka je klientovi prakticky k ničemu. Protože se snadno může stát, že si vás vybere a ty mu pak řekneš, že stejně nemůžete přijet.

 

Jakou má mít nabídka formu

• V první řadě by měla  být psaná. Nejlepší je poslat ji mailem (buď v těle mailu, nebo jako přílohu ve formátu pdf). Pak nemůže být pochyb o tom, co obsahovala a co ne. Já dávám přednost nabídce v těle mailu. Sice nevypadá až tak pěkně, ale je snadnější na odeslání i na přečtení a dobře se dohledává v historii mailů.

 

A co by měla obsahovat

• • Oslovení a stručný úvod (např.: “Vážený pane pořadateli, zasílám Vám slíbenou nabídku…”).
  • V úvodu může být též stručný text o tobě či tvojí skupině,  navrhovaném řešení.
  • Datum konání akce. To je velmi důležité. Datum akce zopakuj v nabídce, i pokud jste ho s klientem již probrali po telefonu. Člověk se snadno splete. Jasně tím taky sděluješ, že v daném termínu máš volno a budeš si termín držet pro daného klienta až do skončení platnosti nabídky.
  • Místo akce. U menších vesniček se vyplatí zmínit okres či PSČ. Už se ti taky někdy stalo, že jsi odjel na vystoupení do Žďára či Lhoty na druhé straně republiky? Není to nic příjemného.
  • Obsah nabídky (např.: “Ohňová show + žonglérská dílna”).
  • Parametry nabídky: počet vystoupení, počet účinkujících, délku trvání vystoupení.
  • Stručný popis vystoupení (light show s tanečními prvky, modelování balónků pro děti…).
  • Celkovou cenu včetně ceny materiálu, cestovních nákladů a DPH..
  • Případné další požadavky – ubytování, catering atd. Sem patří i oblíbený požadavek našeho Štěpána – koks a děvky :+)  Škoda, že jsme komedianti a ne rocková skupina. :+(

 

Co by mohla obsahovat navíc

• Technické podmínky. Já je do nabídky obvykle píšu jen poté, pokud jsou jiné, než je v branži zvykem. Technické detaily pak řeším s klientem až v další fázi jednání, avšak u představení, která mají specifické nadstandardní požadavky, tak u nich je do nabídky napíšu. Například pro Půlnoční cirkus potřebujeme prostor minimálně 15×15 metrů, pro závěsnou akrobaci Návraty výšku stropu 8 metrů apod.
• Odkazy na web. Chůdadlí nabídky vždycky obsahují linky na prezentaci jednotlivých vystoupení na webu. Tam si klient může o vystoupeních přečíst všechny detaily včetně technických podmínek. Nabídka v mailu přitom zůstává jasná a přehledná.

 

Můj favorit – doba platnosti nabídky

Datum, do kterého je nabídka platná, je pro mě velice důležitá věc. Dřív jsem psal nabídky bez data platnosti. Často se mi stávalo, že jsem dlouho čekal na vyjádření klienta, držel jsem mu termín, horečně ho naháněl, když přišla další poptávka na stejný termín a vůbec jsem to měl celé složitější.

V současnosti máme standardní chůdadlí platnost nabídky 14 dní. To je dostatečná doba, aby si klient mohl v klidu rozmyslet, zda nabídku přijme, nebo ne. Po dohodě dáváme dobu platnosti nabídky i delší. Pokud poptávka přijde na poslední chvíli, tak je samozřejmě kratší.

Pokud se klient do oněch 14-ti dnů neozve, můžu nabídku v klidu pustit z hlavy a vyjednávat o jiných zakázkách na daný termín. Stálým klientům většinou před zrušením poptávky pošlu mail, nebo jim zavolám, zda opravdu nemají zájem, nebo mi jen zapomněli napsat. Když ale tuším, že z nabídky stejně nic nebude, přesouvám nabídky hned po vypršení platnosti do složky zrušené a nic neřeším. Je to pro mě opravdu velké ulehčení práce.

 

Něco navíc – záruka spokojenosti

Každá chůdadlí nabídka obsahuje ještě jeden bonbónek navíc – záruku spokojenosti. Do nabídky píšeme, že pokud nebudete naším vystoupením nadšeni, nemusíte nám za něj platit.

Vypadá to riskantně, že? My ale víme, že si to můžeme dovolit. Za tři roky fungování téhle záruky se nám ještě nestalo, že by ji někdo chtěl využít. Naopak vím, že několik klientů to při prvním kontaktu přesvědčilo o naší důvěryhodnosti.

Pro nás to navíc není žádná novinka. Ani v minulosti jsme si nenechali zaplatit za těch pár vystoupení, která jsme nějak zvrzali. Jako když jsem jednou zapomněl naložit lampový olej na ohňovku a řešili jsme to z místních zdrojů olejem, který nechytal a strašně kouřil. Za tohle představení jsme se omluvili a nevzali jsme si za něj žádné peníze. I díky tomu nám klient zůstal a děláme pro něj pravidelně dál.

 

Jak si usnadnit práci

Psaní podobných nabídek pořád dokola může být otravné a náročné na čas. Mně ten proces pomohl velmi urychlit Textexpander. Je to zdarma dostupný doplněk webového prohlížeče.

Funguje tak, že pro často používané texty, jako například: “Dobrý den.”, si vytvoříte zkratku (v mém případě “dd”), po jejímž napsání se vám objeví celý text. Já mám takhle nachystané celé bloky textu: úvod nabídky, závěr nabídky s naší zárukou spokojenosti atd.

Co mě osobně velmi těší je to, že mi kolegyně Šárka nachystala zkratky, po jejichž napsání se objeví název vystoupení fungující zároveň jako link na prezentaci daného vystoupení na webu. Nemusím tedy složitě otvírat web, hledat vystoupení, kopírovat link, vkládat ho do mailu atd. Hlavně to nemusím při každém psaní nabídky dělat znovu. Nabídka také není “zatrpasličena” nevzhlednými odkazy.

Já Textexpander prostě miluju a šetří mi spoustu času.

 

Jak děláš nabídky ty

Píšeš nabídky? Jak a kam? Píšeš do nabídky něco navíc? Máš pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl? Děláš něco jinak a lépe než já? Změníš přístup ke psaní nabídek po přečtení článku?

Jsi pořadatel?

Jsi pořadatel a musíš číst nabídky různých umělců? Jaké s tím máš zkušenosti? Poděl se s námi. Doufám, že díky tomuhle článku budeš dostávat nabídky jasnější a lépe strukturované a bude se ti snáz pracovat.

 

Napiš mi do mailu vitek@chudadlo.at nebo do komentářů na Facebooku . Komentáře u článků na webu jsme kvůli obrovskému množství spamu museli zrušit.

 

 

Videa na YouTube jsou skvělou příležitostí nechat se inspirovat a naučit se úžasné nové triky. Mají však i svou temnou stránku…

 

YouTube je jako lektor u tebe v obýváku

Závidím ti, že s novým cirkusem začínáš teď, v době internetové. Před rokem 2000 se informace sháněly velmi těžko. V současnosti ti stačí sednout ke compu a zadat správné klíčové slovo. Pokud umíš aspoň trochu anglicky (a to většina z vás umí), můžeš si na jedno kliknutí najít návody a tutoriály téměř úplně na všechno – techniku, výrobu rekvizit, bezpečnost práce… Je to, jako mít přímo doma skvělého lektora. Každý se teď může začít učit cokoliv a odkudkoliv.

 

Může ti ale srazit sebevědomí

Záplava hustokrutopřísných žonglérských videí na YouTube může ale být i velikou zátěží pro tvoje sebevědomí. Říkáš si (a já si to často říkám taky): “Proč bych se já měl vůbec o něco snažit, když je na světě tolik úžasných žonglérů a umělců. Radši bych měl zůstat zalezlý doma.”

Tímhle se nesmíš nechat strhnout. Je to něco, co musíš překonat. Věř mi, že s tím bojují i ti nejlepší. Asi se hned nestaneš televizní či YouTubovou hvězdou. Pokud je ale tvým cílem a tvou touhou rozdávat divákům radost svými vystoupeními, jdi do toho a na nic se neohlížej. Diváci umí ocenit živého umělce. Vlastně je víc zajímá tvoje osobnost a tvoje vyzařování než tvoje dovednosti.

Srovnávej se jen sám se sebou a ne s jinými. Raduj se z toho, o kolik ses zlepšil, co nového ses naučil a jak trapné ti teď připadá tvoje pět let staré video.

A hlavně dopřej divákům a pořadatelům možnost radovat se s tebou. Ukaž se.

 

Já se tomu radši vyhýbám

Já osobně se snažím sledování hustých žonglérských videí vyhýbat. Za prvé sledování sociálních sítí žere čas a za druhé to na mě působí depresivně a spíš mě to sráží v odhodlání. Videa na YouTube a fotky na Pinterestu sjíždím, když chystáme nové představení a já hledám inspiraci ke konkrétnímu tématu/rekvizitě/kostýmu….

Je ale dobře možné, že pro tebe jsou videa skvělých žonglérů výzvou, která tě nutí ke tvrdému tréninku. V tom případě ti můžu jen závidět. Jak to máš? Poděl se s námi o svoje zkušenosti.

 

A kdybys potřeboval povzbudit, tak mi zavolej na 732 704 560.

Sezóna není pořád. Hlad ano.

 

A jak se tomu vyhnout?

4 způsoby jak se vyrovnat se sezónními výkyvy příjmů

 

Máš problémy s výkyvy příjmů z vystoupení během roku? V létě nevíš, kam skočit a v zimě třeš bídu s nouzí? A v dubnu nemáš na zaplacení daní? Poradím ti, jak se s tím vyrovnat.

 

V našem oboru zábavy musíš počítat s výraznými výkyvy příjmů během roku. Ať už se, jako my, specializuješ na letní venkovní slavnosti, a proto máš volno začátkem roku, nebo naopak vystupuješ na plesech a firemních akcích, a máš tudíž plonkové léto, vždycky budeš mít během roku období, kdy budeš vydělávat víc a období, kdy nebudeš vydělávat skoro nic. Musíš se s tím naučit pracovat a být na to připravený.

 

Nejprostší rada pro tvůj klid ohledně financí je: “Měj dostatečnou finanční rezervu”. To je ale tak důležité téma, že ho rozeberu ve zvláštním článku. Tady proberu 4 způsoby, jak se se sezónností vyrovnat z kariérního hlediska.

 

Možnost první – vystupovat po celý rok

Jak toho dosáhnout?

Aby ses vyhnul výkyvům příjmů během roku, můžeš se pokusit vytvořit takový repertoár, abys vystupoval v průběhu celého roku. Například v létě walk-act na chůdách a pouliční žonglování, v zimě pak světelnou show na plesy, závěsnou akrobacii na firemních akcích, kouzelnická vystoupení a table hopping do klubů nebo loutkové divadlo do mateřských škol.

Mocným nástrojem je cena. Můžeš vystoupení v hlavní sezóně zdražit a mimo ni zlevnit. To by ti mělo přitáhnout poptávky tam, kde je chceš mít. Obzvlášť, pokud to dobře vykomunikuješ (tzn. dáš klientům na vědomí).

 

Výhody

Pokud se ti to podaří dobře vybalancovat a najít správný rytmus, můžeš mít stabilní příjem během celého roku beze strachu z “hladových měsíců”.

 

Úskalí

Je to náročné v tom, že každý typ akcí (městské slavnosti, firemní akce, plesy, mateřské školy, aj.) vyžaduje jiný druh vystoupení a taky jiný přístup ke klientům, odlišné vyjednávání zakázek, platby, požadovanou preciznost vystoupení atd. A ty budeš nejen muset tvořit různé druhy vystoupení, ale také se učit pracovat s jiným druhem klientů. O tom, na co se specializovat a proč, se rozepíšu jindy.

Nezapomeň taky, že nějaký čas musíš věnovat tréninku, seberozvoji, odpočinku a rodině. Jinak za pár let vyhoříš, nebo pěkně po česky – “padneš na hubu”.

 

Moje zkušenost

Z mé zkušenosti – ti umělci, kteří jedou například pět vystoupení týdně během celého roku, někde v temné středověké krčmě, jsou sedření a nepříliš spokojení. Každý to má asi jinak. Já osobně potřebuju od vystupování vždycky chvíli pauzu, abych se na něj zase těšil.

 

Možnost druhá – mít další zaměstnání

Taky možnost, jak přežít zimu

 

Jak toho dosáhnout?

V ideálním případě si najdeš povolání s opačnou sezónností, než tvoje vystoupení.  V létě tak budeš třeba kejklíř a v zimě budeš kolegům z branže dělat daňová přiznání. Taky můžeš být učitelem a vystupovat jen o prázdninách.

Hodně záleží na tom, co umíš, co jsi vystudoval a co bys chtěl dělat. Několik kolegů, které znám, se mimo sezónu věnuje zakázkové výrobě (luxusní nože, skříně, historické nástroje…). Znám i svářeče, který v létě kejkluje.

 

Výhody

Tohle řešení ti může kromě finanční stability přinést také vítanou změnu rutiny. U verpánku si odpočineš od ježdění po kšeftech a naopak.

 

Úskalí

Nezapomeň na to, že obě zaměstnání potřebují svůj čas a to i mimo vlastní placenou práci. Spoustu času sežerou činnosti jako trénink, shánění materiálu, rozesílání výrobků, dvojí marketing, dvoje webové stránky…. Obě povolání mají taky svoje náklady – rekvizity, kostýmy, dílna, tělocvična, dodávka, speciální počítačové programy, obnovování licencí, nájem provozovny…. To všechno bys měl zahrnout do svých úvah a propočtů.

 

 

Možnost třetí – hlavní sezóna a měsíce na trénink

Třetí možností je vydělat si za sezónu tolik, abys z toho mohl žít i mimo ni.

Podle mého názoru je tohle dobrá varianta. Volné měsíce totiž můžeš využít ke svému profesnímu růstu (o odpočinku ani nemluvím). Je to čas, během kterého můžeš trénovat nové triky, či úplně nové dovednosti. V plonkových měsících budeš mít taky čas na opravy rekvizit, výrobu nových kostýmů a hlavně zkoušení celých nových show. Nebo psaní blogu :+)

Neustálé posouvání vlastních hranic a možností je nezbytné. Každý, kdo seká vystoupení jako Baťa cvičky, dříve nebo později zakrní a shnije.

 

Jak toho dosáhnout?

To je složitá otázka. Velmi souvisí s finančním plánováním, s prací, s cenou a budováním značky. Asi to není něco, čeho by mohl začátečník dosáhnout hned v prvním roce své kariéry. Během pár let se ti to  však může snadno podařit.

 

Základní finanční rozvaha:

• letní sezóna má 23 víkendů (vyměň za počet plesů, firemních akcí, kouzelnických festivalů atd. podle svého zaměření),
• já každý ten víkend můžu vystupovat v průměru například jeden a půl dne,
• moje cena za den je X,
• vydělám tedy 23 krát X krát 1.5 … můj roční příjem je tedy Y,
• moje roční náklady (pracovní i soukromé) jsou menší Y – jsem v pohodě a ještě průběžně akumuluju rezervu,
• moje roční náklady jsou přesně Y – dokážu přežít, ale nevytvářím finanční rezervu, což  by mohlo být časem problém,
• moje roční náklady jsou větší než Y – mám problém a musím ho nějak řešit (zvýšení ceny za vystoupení, zvýšení počtu vystoupení, snížení osobních či firemních nákladů, zajištění jiného zdroje příjmu).

 

Možnost čtvrtá – zima v tropech

Tohle je sen mnoha žonglérů. A někteří ho žijí.

 

Rozšířením a možným vylepšením předchozí varianty je odjet na zimu (nebo léto) někam do tropů, například na Bali či do Indie. Dělá to tak celkem hodně umělců a jiných freelancerů. Já osobně s tím nemám velké zkušenosti, ale pokusím se tady shrnout hlavní výhody a nevýhody.

 

Výhody

Odpočinek, změna rytmu, jiná perspektiva a taky velká finanční úspora. Ve většině zemí třetího světa se dá žít výrazně levněji než u nás. A pokud se ti navíc třeba podaří pronajmout svůj pražský byt, můžeš díky téhle dovolené ve skutečnosti šetřit peníze.

Na pláži se dá velmi dobře trénovat žonglování, mikromagie či párová akrobacie. Skvěle se taky píše či překládá. Veškeré poptávky, nabídky a dokonce i daně můžeš vyřešit online odkudkoli.

 

Nevýhody

V první řadě je to řešení hlavně pro mladé, nezadané a nevázané. Se třemi školou povinnými dětmi se ti bude odjíždět hůř. Ale i pro ně to může být skvělá zkušenost. Záleží zkrátka na tvé osobní situaci, jestli se dokážeš od rodné hroudy na půl roku odpoutat. Mně se to nikdy nepodařilo. Ale já jsem po tom taky nikdy příliš netoužil.

Do letadla nenacpeš všechny rekvizity. Chůdy a jednokolku ještě asi ano, ale konstrukci na zavěšení šály pro vzdušnou akrobacii nebo velké divadelní kulisy už ne. Některá představení budeš tudíž muset chystat doma.

V neposlední řadě tě budou všichni nenávidět, až na Facebooku uvidí tvoje fotky od bazénu s koktejlem v ruce. Napsal jsem to sem sice jako fór, ale Češi fakt závistiví jsou…

 

Tohle jsou čtyři možnosti, které jsem objevil já. Víš o nějaké další? Poděl se s námi v komentářích.

 

Jaký je rytmus Chůdadla během roku

Zpočátku jsme se snažili vystupovat všude a pro každého. Po nějakém čase jsme si ale našli na trhu niku, která nám vyhovuje. Ne, že bychom jiné kšefty odmítali, ale reklamu, úsilí i rozvoj směřujeme jen jedním směrem, a to k letním venkovním slavnostem.

Naše sezóna obvykle začíná 30.4. čarodějnickými ohňovými show a pokračuje až do konce září víkend co víkend. Říjen a listopad míváme trochu volnější. Advent, díky našim andělům na chůdách a německým vánočním trhům, je nejnabitější měsíc v roce. Po Silvestru máme čtyřměsíční pauzu jen s pár vystoupeními, během které si lížeme rány, trénujeme nové triky, opravujeme rekvizity a chystáme skvělá vystoupení na novou sezónu. Letos to budou The Elements.

 

A jak jsi se se sezónností vyrovnal ty?

Potřebuješ poradit?

Pokud bys s finančním plánováním, tvorbou rezervy a plánováním ročního rytmu potřeboval poradit, ozvi se mi. Něco vymyslíme.

 

Pokud tě zajímá, jaké další články napíšu, nech mi tady svůj email a já ti budu posílat info o nejnovějších přírůstcích.

 

Nezapomeň si mě najít na Facebooku – link. Věším tam drobné postřehy, citáty, komentáře a vtipné obrázky, které tady na blogu neuvidíš.

 

Používej cenu tak, aby ti pomáhala plnit tvoje cíle.

 

Co je to ku*vení a co držení cen

Takzvané ku*vení cen je situací, kdy umělec vystupuje za méně peněz, než je v oboru obvyklé, nebo za cenu nižší, než by si představovali zavedení kolegové z oboru. Ti pak mají pocit, že tím takzvaně podráží cenu, čili snižuje cenovou hladinu pro všechny.

Držení ceny je pak opačný postup. Když se například ví, že kejklíři nevystupují pod pět tisíc za den, tak ani ty si neřekneš o míň a klient bude nucen zaplatit “obvyklou” cenu, protože levněji to zkrátka nesežene. Tolik teorie.

 

V praxi je to celé hloupost

Chápu snahu některých kolegů o “udržení ceny”. Zní to pěkně – udržíme si vysokou cenu a když někdo bude chtít ohňovou show, bude ji muset zaplatit. Je to ale těžké, až nemožné. Obzvláště v naší branži, kde je velmi mnoho amatérů, tedy lidí, kteří dělají vystoupení hlavně pro radost a pro své vlastní uspokojení. Pro ty nebude cena nikdy rozhodující. Domlouvání cen mezi konkurencí neboli kartelové dohody jsou navíc ilegální a velké firmy za ně dostávají mastné pokuty.

 

Všechny show nejsou stejné, takže ani jejich ceny nemůžou být

Celá debata o tom, co je “normální” cena třeba za světelnou show, je navíc úplně vedle. Jsme umělci a neprodáváme šrouby. Náš produkt nejde striktně zaškatulkovat a porovnávat podle parametrů jako počítače na Alze. Všechny ohňové show nejsou stejné. Některé jsou větší a některé menší. Některé jsou propracovanější a některé méně. Někteří z nás už v oboru mají dobré jméno, někteří si ho budují a jsou vděční za každý kšeft. Proto každá ohňová show musí nutně mít jinou cenu.

 

“Neřeš, jaké ceny má konkurence. Konkurence tvoje účty neplatí.”

Zdeněk Pohlreich

 

Jak a proč to dělá Chůdadlo

Chůdadlo si drží svoji cenu a nezajímá ho, za kolik jezdí ostatní. Nenecháváme se zvyklat těmi, kdo mají pocit, že jim kazíme cenu za závěsnou akrobacii, ani těmi, kdo mají pocit, že jsme nemorálně drazí a vykořisťujeme klienty. Naše cena je daná trhem. Je to taková cena, se kterou jsme spokojeni jak my, tak naši klienti. Tečka.

Pokud tě zajímá výše našich honorářů, podívej se na web.

 

Ringo Star s tím nemá problém

Když vystupuju s Chůdadlem, stojím i přes 10 000,- Kč za den. Na druhou stranu jsem nedávno začal hrát v kapele na cajon. Hrozně mě to baví, potřebuju to ještě hóóódně moc trénovat a chci sbírat zkušenosti. Gáži tudíž vůbec neřeším a většinou mám hodinovku nižší než dámy na kase v Lidlu.

A proč ti to říkám? Protože mi ještě nezavolal ani Phil Collins, ani Ringo Star, že jim ku*vím ceny za bubnování :+)

 

Jak to máš s cenou ty?

Držíš? Nedržíš? Cucáš si ji z prstu? Už ti někdo vyčítal, že ji máš moc nízkou, nebo moc vysokou? A jak jsi na to reagoval? Poděl se s námi, pomůže to všem. Díky.

 

I’ll be back…

Téma ceny je natolik složité, že se k němu vrátím ještě v několika dalších článcích. Budou o tom, jaká je správná cena za vystoupení, proč jsme zveřejnili naše ceny na webu, jak o ceně vyjednávat atd.

Pokud o ně nechceš přijít, přihlaš se k odběru.

Umění to sice není, ale všichni jsou spokojeni

 

Děláte s Chůdadlem umění?

No tak, to je teda těžká otázka :+) Přesto na ni zkusím odpovědět.

Já jsem toho názoru, že my v Chůdadle neděláme umění, ale zábavu. A doufám, že novými představeními Romeo a Julie a Půlnoční cirkus jsme se umění přiblížili, jak jen to v naší branži jde.

 

Co je umění a co je entertainment?

Důležité ale asi bude vysvětlit, co je to z mého pohledu umění a co zábava (či entertainment).

Umění ve své nejčistší formě je něco, co tryská přímo z umělce, bez ohledu na případné diváky, natož klienty. Je to něco, co zobrazuje umělcův vnitřní svět, nebo jeho pohled na svět vnější. Je to něco, co vyvolává silné (a ne nutně příjemné) pocity a nastoluje spoustu otázek. Je to něco, u čeho není vůbec důležitý rozpočet nebo zisk. Takzvané vysoké umění často ocení jen úzký okruh lidí. Je to sen mnoha lidí z umělecké branže. Je to něco, čím se uživí naprosté minimum lidí. Je to něco, co si mohou dovolit dělat amatéři, kteří si vydělávají nějakou jinou prací.

Zábava je pak něco, co lidi pobaví, zahřeje u srdce, nadchne a ohromí, ale zároveň si to neklade vyšší cíle. Je to něco, co má rozpočet, cílovou skupinu, klienta, propagaci a snad i zisk. Je to něco, čím se dá uživit.

O zábavě si mnozí můžou myslet, že je laciná a povrchní. Může to být i pravda. Ale spoustu lidí to baví. Ti, kdo dělají umění, se někdy pyšní tím, že je “obyčejný” člověk nechápe. Není to ale jejich chyba? Já jsem toho názoru, že zábava se dá dělat tak, aby neurazila ani člena “pražské kavárny”.  A naopak, hluboké umění by mělo být udělané tak, aby si ho užila i stará paní Vonásková z Horní Dolní.

Takhle někdy může umění dopadnout

 

Hranice jsou pro každého jinde

Hranice mezi těmi dvěma je velmi tenká a velmi individuální. Je pro tebe Zdeněk Troška umělec? A co Steven Spielberg? Jsou Čelisti umění nebo zábava? Je Madonna umělkyně nebo jen laciný produkt týmu managerů a product designerů? Je kejklířské vystoupení Vojty Vrtka umění nebo zábava? A co když Ivan Trojan natočí reklamu? Je pořád ještě umělec? A co když chůdař roznáší letáky? Není to stejné? A co když někdo dělá novocirkusová představení na vysoké umělecké úrovni, ale aby se uživil, musí někde štípat dříví? Je pak umělec, sekající dříví, nebo sekáč dříví, který má nový cirkus jako hobby? A co když ho živí maminka? To je něco, co si musí každý určit sám pro sebe.

Co si o tom myslíš ty? Vidíš tu hranici nebo to rozdělení úplně jinak? Napiš do komentářů. Těším se na tvůj pohled.

 

Jak to vidíme my

My v Chůdadle se považujeme za kvalitní řemeslníky. Odvádíme stejnou práci, jako někdo, kdo vám vymyslí, a vyrobí krásný, trvanlivý funkční stůl, ze kterého budete mít radost a užitek celý život. Jak se vyvíjíme a rosteme, občas se nám poštěstí hrát i něco, o čem máme pocit, že je to umění. A klienti to to od nás kupují. To je super. A zároveň jsme rádi, že už nejsme na úrovni, abychom museli chodit na chůdách rozdávat letáky. Ale dlouhá léta jsme to dělávali. Opravdu nás těší, že nás naše řemeslo, které nás velmi baví, taky uživí. Ale nebylo to bez práce a trvalo to roky.

Protože věřím ve volný trh a soutěž na něm, jsem rád, že si na sebe vyděláme bez dotací a sponzorů. I když abych byl poctivý, musím přiznat, že podstatnou části našich klientů jsou města a obce, která nás platí z veřejných peněz.

Cirkus Avatár – naše nejvyšší meta :+)

 

Kam bychom se chtěli dostat a proč

 A jaký je náš cíl, náš vzor? Z cirkusové branže rozhodně Cirque du Soleil a pro mne osobně jeho šéf Guy Laliberté. Kdybych se měl vrátit k filmovým analogií,  řekl bych, že rozhodně nechceme klesnout na úroveň Kameňáku 8. Zároveň ale rozhodně necílíme do uměleckých výšin Bergmanovy Sedmé pečeti. Chtěli bychom dělat představení, jako je film Avatar. Je to skvěle řemeslně provedený film s ohromujícími efekty. Má jasný a čistý příběh, který vtáhne do děje jak děti, tak dospělé. Má morální poselství, které sice není nijak objevné ani příliš hluboké, ale je rozhodně důležité a aktuální. Navíc měl Avatar ohromný komerční úspěch a potěšil miliardy diváků. A že ho nějací intelektuálové obviňují z přílišné banality nebo krádeže děje, mě vůbec netrápí. Já jsem si ho pustil už několikrát a pokaždé jsem si to užil. Podle mě není banální, ale archetypální.

Tohle směřování je dáno tím, že já i jako divák jsem epik a ne lyrik. Nedozrál jsem zatím tak, abych si užíval a oceňoval hluboká filosofická díla. Jak v divadle, tak i ve filmu a v literatuře, si užívám díla, u kterých se odreaguju, možná zažiju trochu napětí či dojetí. Nudí mě představení, která nemají děj. V cirkuse si užívám kusy, které mají atmosféru a děj. Nebaví mě představení postavená jen na mistrovství v nějaké cirkusové disciplíně, kterým chybí jakýkoli přesah. Mám ale zároveň rád vystoupení, která stojí na pevných základech poctivého řemesla.

Snad se nám v Chůdadle postupně podaří se našim vzorům přiblížit.

 

A jak to vidíš ty?

Jsi umělec nebo řemeslník? A jsi s tím spokojený? Nebo to rozdělení cítíš úplně jinak? A jak vidíš naše chůdadlí představení? Jsou některá z nich umění? Nebo je to všechno brak a kýč? Napiš mi, prosím. Tvůj názor mě opravdu zajímá.

 

Divíš se, proč jsem se pustil do psaní blogu? Hlavně proto, aby nikdo z kolegů nedopadl jako kašpárek na obrázku.

 

O čem budu psát

Hlavním středobodem mého blogu bude podnikání (či freelancing) v oblasti umění (performing arts). Je to totiž velice opomíjená oblast, které se, ke škodě své i svých klientů, málo komediantů věnuje.

Snadno najdeš mnoho videí o tom, jak házet které triky, ale nikdo (kromě mě :+)  ti neporadí, které triky trénovat nejdřív, jak z nich udělat efektní vystoupení, a hlavně jak a komu vystoupení prodat a uživit se uměním.

Z našeho uměleckého pohledu proberu oblasti jako osobní produktivita, cenotvorba, cílení na určité skupiny diváků, hraní do klobouku (busking), finanční plánování atd.

 

Jenom pro žongléry? Ale vůbec ne

Budu samozřejmě hodně psát o žonglování, chůdování a hraní na ulici, protože to jsou věci, kterým rozumím a kterým se věnuju už dvacet let. Jsem si ale jistý, že “moudra” z mého blogu budou k užitku i všem akrobatům, kouzelníkům, muzikantům na volné noze, loutkářům, hercům, fireshow skupinám a všem ostatním, kdo se “živí svým tělem”.

 

Proč to dělám

Protože mě trápí, když se doslechnu, že jeden ze slavných a uznávaných kolegů z oboru si na zimní mimosezónu musí hledat “normální” práci. Znamená to totiž, že sice umí dělat skvělá vystoupení, ale neumí je prodat za dost peněz, aby ho to uživilo.

Rád bych taky pomohl pořadatelům kulturních akcí, aby se setkávali s účinkujícími nejen na umělecké výši, ale také s performery spolehlivými, se kterými se jim bude snadno komunikovat a spolupracovat.

A chtěl bych i začínajícím pořadetelům městských slavností předat pár tipů na to, jak by se české akce daly dělat jinak, zajímavěji a lépe. Chtěl bych všem ukázat, co je walk-act a busking a proč jsou velkým přínosem pro diváky i pořadatele. Chtěl bych, aby české kulturní akce byly zajímavější. Aby se nedržely nudného schématu: pivo-párek-toika-dechovka-vyhaslá hvězda osmdesátých let a na závěr ohňostroj.

 

Zajímá tě to?

Pokud ano, napiš něco do komentářů nebo přímo mě na mail vitek@chudadlo.at. Budu se těšit.